Druhá část přepisu deníku z naší cesty do Norska (léto 2007).

Rychlá volba:

27.7.2007, pátek, tak nějak polojasno a deštivo

Trollstinden, Li, Liabygda, Norddalsfjord, Stranda, Hellesylt, pivo Seidel

Opět se ráno nechce vylézt z doupěte a spacáku. Po snídani sledujeme, jak nám ujíždí zbytek piva v alpiňáckém autobusu a plánujeme kopec pro dnešní den. Vybíráme si 1280 m vysoký kopec na „S“v okolí Trollstinden. Na kopec podle mapy vede značka, ale když přijíždíme na parkoviště, vidíme jen tisíce různých mužiků, takže jsme zpočátku zmatení, kde začít. Vzhledem k tomu, že nahoře na kopci schůdně vypadající cesta končí několikametrovou kolmou sněhovou podkovou, chvilku se dohadujeme, jestli to má vůbec cenu se tam pachtit, když asi nevyjdeme až na vrchol.

Nakonec ale vyrážíme, mezi mužikama se dostaneme až u úpatí kopce, přeskočíme potok a narážíme na první značku. Cesta vede většinou podél skalek, po úzkých římsách, skáčeme po kamení jako kamzíci. Nahoře zjišťujeme, že ta římsa, která zespoda vypadala nezdolatelně, se dá nějakým způsobem přeskákat a my se ocitáme na vrcholu kopce. Kukáme na všechny strany po údolí a vidíme všechna ta jezírka a potoky, které stékají z okolních hor. Začíná trochu fučet, ale pokračujeme dále ještě na druhý vrchol tohodle kulatého kopečku. Je to taková oddechovka, užíváme si šedé rozhledy po okolí. Po 4 hodinách se vracíme se k autu, nasedáme a vydáváme se dále po silnici č. 63 směrem na města Li a Liabygda.

Cesta po silnici č. 63 je primovní - údolí je samý kopec a vodopád, je to samé „úúú“ a „áách“, prostě nepřetržitá kochačka. Zase zastavujeme u peřejí  a přežíráme se borůvek.

Odpoledne dojíždíme do přístaviště Liabygda v Norddalsfjord, kde čekáme na trajekt do městečka Stranda. Deset minutek lodí nás přijde na 75 NOKů. Kdyby nepršelo, byla by to pěkná projížďka.

V Strandě míříme tryskem do místního obchodu, kde nakupujeme všechnyí potřebné potraviny: chleba a pivo. Ano, vzhledem k tomu, že už jsme týden v Norsku a prakticky jsme neutratili skoro žádné peníze, které jsme si společně dali na účet, rozhodujeme se, že si trošku užijeme. Jsme přeci na dovolené, že.

Vybíráme nejlevnější variantu (poctivě přepočítáváme poměr obsahu flašky/ výšku alkoholu a ceny) a vybíráme skutečný skvost – 1,25 l umělohmotnou flašku s „něcojakopimem“ Seidel za 44 NOKů. Zdá se to být jako velmi dobrá investice, bereme dvě lahve.

Vyrážíme do Hellesyltu, po cestě se po týdnu plánujeme a někde osprchovat. V jednom z kepu po cestě vidíme zase autobus Alpiny, takže to otáčíme a jedem dál – pivo by nám už asi nedali a ještě navíc určitě ucpali všechny sprchy. Sprchování v kempech stojí od 5 do 10 NOKů za 4 - 8 minut teplé vody.

Navštívíme několik kempů, ale čím dále jedeme, tím vyšší je cena za sprchu - až 20 NOKů, no fuj. V Hellesyltu zastavujeme v jednom malém kempu (na kraji města) již odhodláni investovat do své očisty tu nemalou sumu, ale nakonec se tak nestane. Jsa vyslán zjistit ceny, vybavuji u dvou mladých norek na recepci sprchu zdarma (sprcha je však bez těch dvou mladých norek).

Koukáme na předpověď, má 4 dny pršet. Vracíme se na odpočívadlo cca 15 km od městečka, abychom měli nocleh zdarma. Navrhuji sice stanovat před jedním z tunelů, případně i vevnitř, ale ostatní jsou z nepochopitelných důvodů proti. Takový nocleh v tunelu přitom může být zajímavou směsicí sucha, tepla a výfukových plynů, což by mohlo vést k zajímavým psychedelickým vizím. Kempujeme však na odpočívadle u 60 silnice – je tu wc i voda a žádné kamiony.

Večer přichází na řadu hlavní hřeb – pivo Seidel. S dětinskou radostí otvíráme první láhev, abychom záhy zjistili pravdu o této, jen pramálo pivu se podobající tekutině. Ale teče to a je v tom asi i alkohol, takže jsme vděční i za tuto drahou napodobeninu.

28.7.2007, sobota, hnusně

Alesund, Tresfjord

Ráno je hnusně, mlha, prší. Poleháváme nikam se nechce. Snídáme téměř na záchodě, kde je malá deštivzdorná stříška. Vzhledem k počasí se jako nejméně mokrý cíl pro tento den jeví přístavní město Alesund.

Trajekt do Alesundu stojí 127 NOKů.

Alesund (správně psán Ålesund) je příjemně velké přístavní městečko, které se rozprostírá na několika ostrovech. Centrum plné secesních budov ze začátku 19 století protíná několik kanálů, lemovaných nejrůznějšími loďkami – od luxusních jachet až po staré dřevěné rybářské bárky. Projíždíme městem a vhledem k hrůzné situaci s parkováním, jedeme až za centrum a parkujeme před chrámem levného nákupu – Lidlem. Lezem ven, pokochat se tou secesní architekturou v centru. Ano, je ji tam spousta.

Městečko je fajn, potkáte tu na ulici i lidi - což je velká změna po týdnu v norské divočině. Sondujeme ceny piva v restauracích – 50-60 NOKů. Jdeme se podívat nahoru nad město, kde se dá po 418 schodem vyjít na takovou restauraci s vyhlídkou – rozhled nám kazí jenom ty šedé mraky, které jsou všude okolo.

Dole si pak dáváme dobrotu v podobě FISH&CHIPS (hranolky s opékanou rybou) za 59 NOKů.

U auta se ještě vydáváme na nákupy – s pachutí včerejšího piva Seidel na rtech se rozhodujeme pro  dražší, leč zdá se chutnější řešení dnešního večera – 0,33 l Grans preminum za 8 NOKů.

Opouštíme Alesund v dešti a hledáme nějaký nocleh zdarma – jedem na západ, ale odpočívadel okolo cesty moc není, do kempu nechceme. Asi po hodině jízdy nakonec kotvíme v kempu u moře v TRESFJORDU, kde na recepci nikdo není a tím pádem zaplatíme asi zítra nebo vůbec. Okolí kempu je příjemné, stan máme 2 metry od moře, na druhém břehu zapadá za kopci slunko a my se konečně můžeme pokochat nějakou kýčovitou romantikou.

Popíjíme Grans, kecáme, pohoda. Dušan bude spát v autě, abychom platili jenom za jeden stan.

29.7.2007, neděle, neprší, fajn

Tresfjord, Blatinden, Molde, Skala, Trolltinden, Alesund

Na to, že mělo 4 dny pršet, je ráno celkem hezky, neprší a svítí slunko. Přestože vyrážíme z kempu okolo 9:00 a opravdu chceme zaplatit, na recepci stále nikdo není – holt je neděle. Takže děkujeme za ubytování zdarma.

Na dnešní den jsme si naplánovali kopec Trolltinden (přes Midtinden, Blatinden a jestě asi další tindeny), který je sice skalnatý, s hřebenem plným věžiček, ale vede na něj normální značkovaná cesta.

Chvíli hledáme správnou odbočku ke kopci, ale nakonec s pomocí mapy i gps zorientujeme.

Cesta vede sedlem kolem kopce Skala, parádním březovým lesem, plným ovcí a borůvek, které pojídáme (borůvky, né ovce). Nahoře se můžeme kochat panoramaty na okolní fjordy, jde vidět město Molde nebo fjord, který vede až k Andalsnesu.

Na první vrchol Blatinden je to ze sedla něco okolo 400 výškových metrů – ovšem po suťovisku a kamenech, bez jakéhokoliv náznaku cestičky. Každý si tedy jde nahoru jak se mu líbí. Z vrcholu pak pokračujeme dále na další tinden: Midtinden a nakonec až na Trolltinden, který schůdný hřebínek ukončuje. Na každém vrcholku se fotíme, kocháme se rozhledy, dokonce jsem přinucen se v rámci firemní fotosoutěže vysléci do trenek a nahodit autoplachtu s logem zaměstnavatele (dobré je to, že fotka o měsíc později nakonec vyhraje první cenu ve své kategorii).

Cesta dolů je utrpení – scházíme jinudy, po hraně kopce, která je posetá hnusnými kameny, po kterých se hnusně chodí a hnusně zakopává. Navíc došla voda, takže k autu skoro dobelháváme žízní.

Vracíme se směrem na Alesund, chceme zaparkovat někde poblíž – když bude hnusně, mrknem do místního mořského akvária, když bude pěkně, vyrážíme směr Hjorundfjord. Cestou zpět nás navigátor Jura vede „zkratkou“ po 10 kilometru dlouhé po polní cestě z druhé světové války, kde za celou dobu potkáme jedno auto.

Hledáme kemp, protože odpočívadla došly. Mrož v recepci kempu ve Valle – Glomsetu nabízí za stan 130 NOKů, což vzhledem k tomu, že zase prší, bereme. Stavíme stany a poprvé chceme také využít velkou umělohmotnou celtu, kterou s sebou taháme. Tuhle plachtu o rozměrech menšího padáku  rozkládáme a vymýšlíme důmyslnou konstrukci mezi naším autem s náhodně vybraným stromem. Po několika pokusech nakonec plachta drží a dokonce se pod ní můžeme i schovat. Rozradostněni naším stavitelským uměním vaříme sváteční večeři a v okamžiku, kdy usedáme pod plachtu a zaboříme lžíce do chutného dlabance, zafouká vítr a plachta se na nás bezostyšně zřítí. Výborně načasované. A piráti se pod plachtou zuřivě mleli.

Stavíme ji znovu. Celou noc prší, takže nám dvěma s Mončou, co spíme pod plachtou, pěkně moknou spacáky.

30.7.2007, pondělí, mokrý hnus

Alesund

Noc mokrá, ráno mokré, všechno je mokré. V dešti se balíme, snídáme a utíkáme před ním do jiného deště. Kam? Do mořského světa v Alesundu.

Akvárium je umístěno na západním konci hlavního ostrova, na kterém stojí Alesund, projedete městem, až na konec, možná se Vám podaří zahlédnout i nějakou navigační ceduli. Vstup do skromně vyhlížející budovy je 100 NOKů/osoba. Jsme poprvé v podobné atrakci – všude je plno bazénků, ve kterých se pohybuje roztodivná mořská havěť, nejhrůznějších tvarů. Ale je to pěkné. Dokonce tu mají i takový dětský koutek, kde si děti mohou v plytkých nádržích ohmatat všelijakou faunu a floru – hvězdice, humry a další věci s klepetama. Je tu nacpáno, ale my jsme trpěliví a čekáme v řadě spolu s šestiletými dětmi, abychom si taky mohli šáhnout na humra.

Ve 13:00 se ještě jdeme podívat k největší nádrži na krmení lososu a tuňáku potápěčem. (tedy, ne, že by jim tam hodili týpka v neoprénu jako oběd :).

Odpoledne jedem ještě do města, rozhodnuti se trochu pobavit. Jdeme do baru MEX v centru, kde se opravdu rozšoupnem: koupíme si každý točené pivko HANSA za 56 NOKů, které pak hodinku popíjíme. Pak opět nakupujeme životně důležité potraviny – tentokráte pivko AMUNDS – 0,3l za 8 NOKů. Vyrážíme směr Hjorundfjord.

Nastává klasická peripetie s hledáním noclehu – vzhledem k tomu, že je to tu všude samý domek, obtížně hledáme volné místo. Nakonec končíme v kempu ve městě Orsta, kde poprvé kupujeme chajdu pro 4 osoby za 350 NOKů. Nakonec to není až tak špatná cena – vevnitř je teplo, můžeme se osušit a to pivko taky hned chutná líp. A zase spíme v normální posteli.

31.7.2007, úterý

Orsta, Hjorundfjord, Volda

Ráno klasika, nechce se vstávat, tak se vykutálíme z chajdy až kolem 11. Jdeme se v Orstě podívat do informačního centra, aby nám teta poradila, co dělat v Norsku, když je hnusně. Teta chvíli listuje katalogem plným slunečných fotek, rozkvetlých luk a lidí v plavkách, aby nám nakonec vlastně řekla, že všechny muzea v okolí jsou vlastně zavřené a když prší, tak tu vlastně ani není co dělat.

Vyrážíme do dalšího městečka Volda, asi 9 km od Orsty, kde je situace s vyžitím podobná, tak se alespoň na chvíli projdeme po městě a dáme si v kavárně kávu v plastikovém pohárku za 16 NOKů. Monča si dopřává zákusek za 26 NOKů, prý dobrý – no bodejť, když stojí kilo.

Pokračujeme dále, jedeme do městečka Store – Sandal a kupujeme pivko – tentokráte Odin za 8 NOKů. Cestou přes hory obhlížíme (na mapě zaznačenou) chajdu na přespání – ale je zamčená. Nicméně na verandě by to snad škol. Jedeme dále do městečka Ytre – Sandal, na úpatí Hjorundfjordu. Cestou míjíme dva slušné vodopády, takže nakonec zastavujeme a jdeme se k nim projít, abychom se napásli borůvek.

Cestou zpátky míjíme malou osadu, pár domků a nějaké barabizny. Napadá nás, že jedna z nich by mohla být naším domovem pro dnešní večer – přijíždíme k ní, je otevřená. Je to taková kůlnička, kde by se dobře věšelo. Kousek dále vidíme auto, tak se jdeme zeptat domorodců, jeslti by jim naše přítomnost nevadila. Nevadila. Takže se stěhujeme dovnitř. Je to paráda, úplný mercedes mezi chlívky. Na zemi dřevo a beton, takže spát se dá v pohodě, ale hlavně to má střechu, takže neprší.

Vaříme, popíjíme a karbaníme – užíváme si náš suchý domov.

1.8.2007, středa

Hjorundfjord, Romedalstinden, Gronetinden, Skárasalen, Orsta

Ráno nás budí bučení – náš chlívek je obklíčen kravím vojskem. Zase prší, ale déšť pak kolem 9 přestává.

Milé paní Mrožové necháváme za přespání jako odměnu jedno z českých piv – ale není doma – přestože má dveře domku otevření dokořán.

Prodíráme se skrze krávy do vedlejšího údolí přes Ytre - Sandal, kde chceme vylézt na Romedalstinden. Počasí je ale všelijaké, takže prostě vyrážíme někam prostě nahoru a pak se uvidí. Občas se na obloze objeví modrá barva – po třech dnech je už načase. Jdeme tedy nahoru po značce až do sedla Gronetinden, 1014 m vysoko, odkud je fajn rozhled na další část Hjorundfjordu.

Po cestě zpátky na pěšině nacházíme několik kozáků, což v nás probudí neskutečnou chuť na houbovou vaječinu.

Po túře se vracíme do Orsty, a dále směrem na městečko Saebo – tam, kousek před přístavem odbočujeme na placenou cestu a jedeme do hor – na konci cesty zakádáme tábor. Zítra chceme vylézt na Skarasalen (1542 m). Jistě bude hezky.

Večer začínají hody – houbová polívčička je velmi vypečená. Začíná dost foukat, takže musíme naše stany zatížit šutrama. Celá noc je pak trošku strašidelná, protože ten vítr stanem pěkně háže a dělá podivné zvuky. Skoro nespíme, viděli jsme Blair Witch.

2.8.2007, čtvrtek, opět, znova a tudíž opakovaně hnusně

Hjorundfjord, Saebo

Moc jsme toho nenaspali, vítr nám chtěl ukrást stan. Žádné zlepšení počasí se nekoná, prší, tak čekáme, jestli se to kolem poledne nezlepší. Kolem nás procházejí nějací norští blázni, kterým déšť evidentně nevadí.

V poledne to balíme, bereme mokré stany a vracíme se zpátky – nechce se nám celý den čekat na slunko, raději se přesuneme někam jinam. Přijíždíme do Saeba, v kempu si kupujeme chlívek za 250 NOKů. Je sice trochu zatuchlá, ale je tu radiátor, tak se alespoň vysušíme.

Jdeme nakoupit pivka – tentokráte je to Tuborg za 11 Noků – začínáme se rozjíždět :)

Poprchává ale je zatím málo hodin, tak u místního mrože v kempu půjčujeme pruty a jdeme do fjordu zkusit rybaření. Nikdo z nás tu dlouhou věc nedržel v ruce, takže jsme si ze začátku celkem nebezpeční navzájem. Po pár náhozech už nám to jde a třpytka doletí i několik metrů do moře. Zlepšujem se rychle. Ale ryby na nás kašlou. Chytáme pul hodinu a nic. Závistivě koukáme na vedleší molo, kde nějaká rodinka čistí své úlovky. Nahazujeme jako diví a furt nic. Tak se alespoň snažíme trefit přojíždějící lodky. Jsme marní a po hodině balíme nádobíčko a jdeme si dát pivko do naší chajdy.

To nám jdem mnohem líp.

Omrkni taky:

• Denník Norsko 2007: 1. část
• Kompletní fotogalerie z Norska